> Courseware > KFI > PP1 > O předmětu - Portál ZČU

"Jen málo míst vzbuzuje takové okouzlení jako Praha. Jiná města jsou možná velkolepější, půvabnější nebo "krásnější". Praha se vás však zmocní a podrží si vás s takovou silou jako žádné jiné místo...

Okouzlení Prahou pramení především z naléhavého pocitu tajemna. Máte zde dojem, že je možné pronikat stále hlouběji do vnitřku věcí. Ulice, vchody, dvory, schodiště vás vedou do nekonečného "nitra"...

Všechny domy zde mají hluboké kořeny ve vrstvách dějin, vyrůstají z těchto kořenů a jejich individuální jména připomínají legendární minulost. Architektonicky jsou tyto kořeny vyjádřeny těžkým a masivním přízemím, nízkým podloubím a hluboko zasazenými vstupy. Při procházce starou Prahou má člověk pocit, že je "na dně" prostorů, které jsou tajemné a hrozivé, ale zároveň hřejivé a ochraňující. Tato spjatost se zemí je však jen jedním aspektem jejího genia loci. Praha je také známa jako "město sta věží", a její architektura je skutečně nasycena vertikálním pohybem. Městské prostory mají svá ohniska ve věžích a vížkách, všude nás provázejí vikýře a štíty starých domů. Zdá se, že Praze nepostačuje jednoduchý vertikální akcent, a tak jsou středověké věže kostelů, radnic a mostů ještě obklopeny shluky špičatých věžiček. V barokních kostelech jako by se vertikální pohyb přeměnil v plameny, které šlehají k obloze. Tajemství země tak nachází svůj protějšek v touze po nebi."

Christian Norberg-Schulz

(Genius loci. Krajina, místo, architektura. Praha 2012, s. 79-81)