Vítejte!
Pedagog Václav Klaus (tedy ten mladší) mívával dar elegantně nazývat věci pravým jménem. Jako důkaz mohou posloužit jeho slova ze sloupku v časopisu Respekt: "Já jsem na straně klasického vzdělávání, nikoliv kompetencí, inkluzívního vzdělávání a dalších moderních floskulí, které nemají většinou pražádný obsah. Když nevíte nic o historii, v jakém století žil Karel IV., kdo byl jeho otec a syn atd. - co na tom pak nafilozofujete a nakomunikujete. Hrozí, že z vás bude sebevědomý nedovzdělaný fracek, který se bude umět dobře prezentovat. Nicméně doba jde právě opačným směrem..."
Jinými slovy: bez znalostí skutečností, souvislostí a dat se při studiu, natož pak výuce dějepisu obejít nelze. To ovšem neznamená, že je nutné předkládat historii jako nudný souhrn vzájemně nesouvisejících událostí. Naopak. Neměli bychom zapomínat, že někdejší název našeho předmětu slul "dějeprava". A na podání, na vyprávění příběhu velmi záleží. U prý méně populárních dějin 20. století tím více Na straně druhé nelze opomíjet ani skutečnost, že vědění, opravdové vědění si nelze osvojit jen hrou, protože bez myšlenkového úsilí to prostě nejde. (Liessemann, K., P.: Teorie nevzdělanosti. Praha 2008, s. 24.)
Poslední změna:
20.03.2013