Předmět není ukončen testem, ale odevzdáním semestrálního překladu včetně rozboru jednoho překladatelského problému. Kromě dodržení pravidel morfologie a syntaxe se hodnotí také dosažení co nejpřesnější výpovědní kvality translátu, tj. koheze translátu (objektivní síť vztahů, které organizují a vytvářejí text) a koherence translátu (subjektivní síť vztahů podmíněná chápáním čtenáře).
Student má prokázat, že dokáže identifikovat ekvivalenci, navrhnout řešení nulové ekvivalence (např. v oblasti reálií) a že dokáže aplikovat překladatelské metody, jimiž se zpřístupňují skutečnosti výchozího jazyka adresátům v cílovém jazyce. Z klasických postupů uveďme několik příkladů:
A) přidání informace (explikace, amplifikace) – dodání obecného klasifikátoru k neznámému výrazu či k výrazu, který by mohl být nejednoznačný (in Saarland – ve spolkové zemi Sársko),
B) vynechání informace (redukce) – v případě, že by výraz v cílovém jazyce působil neobvykle nebo byl matoucí (Vážený pane inženýre – Sehr geehrter Herr XY),
C) zobecnění (Viele-zu-eins-Äquivalenz) – užití hyperonyma tam, kde cílový jazyk nemá tak detailní segmentaci (Boulevard / Damm / Straße / Gasse / Weg – ulice),
D) analogie (modulace, substituce) – nahrazení či opis výrazu, aby došlo k dostatečné informaci adresáta (höchstens zwei Pfund – maximálně jedno kilo).
V případě překladu textů v administrativním stylu je však nutné předem vyjasnit se zadavatelem, zda preferuje komunikativnější "vorwärts orientierte Übersetzung" (překlad orientovaný na adresáta) nebo doslovnější "rückwärts orientierte Übersetzung" (zachycení původního textu coby dokumentu doby i za cenu nižší srozumitelnosti translátu pro současného čtenáře).
